O Popelce (Páter Konijáš)

O Popelce – pohádka se špatným koncem Na statku v prostředku malinké vesnice Žily dvě holčiny a stará babice. Holčičku vlastní pařátkem hladí. A druhým fackuje ten úlet z mládí. BABICE: Dost divnej koníček máš a to sice Ručičky zanořit do popelnice Špindíra špinavá mě přivede do hrobu Vždyť jistě chytila z humusu chorobu. Popelka: Matičko milená nech si ty kecy. Podívej našla jsem úžasný věci. Půlrohlík,salám a nějaké knížky, Čtvrt piva,botky a tři voříšky. Sestra: No tak má sestřičko nedělej neplechu Zahoď ten humáč i těch pár vořechů. Já teď jdu na bál ulovit prince. Ty si tu počkej na Ukrajince. Babice: Když si furt špindíro libuješ v prachu Tak vylov z popela zrníčka hrachu. Popelka: Nó že už vypadly ty blbý krávy. Aspoň si kliďánko zahulím trávy Vypravěč: No a jak řekla,tak také činila Netuše že skank z ní udělá debila. A tak se v rauši po bytě potácí Hlavu jak meloun či balón pátrací. Popelka: Teď vás mám vy čůzy obě dvě na háku Na dýze nabalím pěknejch pár šoustáků. Z vořechu vytáhla džíny a křiváka. No a už na dýze vesele huláká. Vypravěč: Stalo se než bys rty do piva omočil Že snědý týpek hned se k ní přitočil Prej když hned vykouří tři jeho kámoše Tak jí dá šlehnout skvělýho matroše. Protože Popelka holoubky neměla Nepozná kvalitní matroš od popela Hulila,hulila a pak si šlehla Rázem jak podťatá na zem si lehla. Podivné hlasy,z dálky jak z tunelu A pak se probrala v tureckém bordelu. Macecha ni sestra ,ta po ní nepláče Na bále sbalili božího pracháče. Konec je nejasný,ač je to k nevíře Zřejmě si nabrnkli ňákýho Krejčíře.