Džínový smutky (vlastní)

Džínový smutky D Letí nad krajínou éro, zalétává do mraků, čistí obzor lidských dálek, zasněžených bodláků. G A7 D G Lidé pozorují zpříma, poslouchají hudbu křídel téměř ptačích, D A7 D ruce roztáhnou a padaj mezi díla chrobáků. Potkáváme každý ráno, každej večer, jak se dá. Do očí se nedíváme a jsme někde, kde se zdá. Smutný, šedivý a prázdný kostým Pierota někde v koutě visí, sny nám umírají mladý, ať nám vlezou na záda. Emi A7 D R: Zakouřený sál a kytary zvoní, Emi A7 D záda narovnaj se, v koutě růže voní. G A7 D G Dejte víru nám a příjdem první, vezmem šaty sálový, D A7 D zatím vydrží nám všechny smutky džínový. Letí nad krajinou éro, kdysi tady lítal čáp. Pod tou hřívou dlouhejch vlasů zůsta a ne jeden chlap. Čekání a bezvýchodnost rukou váže šátky na očích, zatím stojíš, potom nevíš, kam bys vlastně rovně šláp. Kostky dlažební se táhnou až k okraji obzoru, vymydlení, ostříhaní ptáci nevylétnou nahoru, nejdou sami, kdo se k sobě staví jako skály žulový, i když malé jsou, tak uvnitř nosí srdce z mramoru. R: Zakouřený ...