Dálky (Brigáda)

G 1. Já zapálil jsem z cigaret svých poslední do světel dálničních, pak stopoval tam za nadjezdem, přešlapoval v botách mrazivých, C Hmi Ami v pět nebo možná před šestou pak svezení mi nabíd' náklaďák, G D G já řidiči se omlouval, že nevypadám jako ranní pták. 2. Tou náladou tak ranní, jak snad nikdy ještě předtím, padal sníh a z přijímače palubního písní proud až k pláči veselých, jak stokrát kniha přečtená v tom sedadle jsem připadal si já, jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává. D C G R: Hrou náhod, jak to bývá, hledám stále hvězdy nad sebou, D C D co v kapsách tulák mívá, promění za lásku ztracenou, G C Hmi Ami snad každou dobou denní napořád teď připadám si já G D G jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává. 3. Ten vůz měl barvu havraní, a proto snad já větřil neštěstí, a šofér jak noc nemluvný měl v temných očích tíhu starostí, a cesta v dáli sevřená jak konečná se zdála očím mým, já chystal se být rozumný a s díky říct: tak tady vystoupím. 4. Pak pod patou já ucítil zas nekonečný asfaltový pás a všímal jsem si okolí, však nejvíc věcí stále skrytých v nás, jak slunce, které zapadá, v těch končinách jsem připadal si já, jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává. G D G R: + jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává ...