Co hledáš (Corpus delicti)

Na konci třetího dějství pravdy skrývá se závist, jako posedlá touha být vždy nad věcí. Z rána, když přirážejí naše sny k břehům, potkávám pohledy očí, které sledují tvůj krok. R: Když zvedáš ruce k oblakům, já ptám se, co hledáš, zdarma nejde dotknout se hvězd. Když zvedáš ruce k oblakům, já ptám se, co hledáš. Po noci dlouhé z ničeho nic zavalí tě stín, prošel jsi cestu dlouhou, nenašel podstatu svého já. Rozkvetlý nachový kvítek pod vodopádem s duhou, který se chvěje strachem ze smrti, když lžeš. R: Když zvedáš ruce ... Řekni mi poutníku, jak chutná slovo život, volám to slůvko, volám, a nevím jak zní.