Matikář - naučíme matematiku. Každého.
Betano.cz - nová česká sázková kancelář

Lilie (Erben Karel Jaromír)

Umřela panna v době jarních let, jako když uschne mladé růže květ; umřela panna, růže v poupěti ? škoda jí, škoda v zemi ležeti! ?Nedávejte mne ve vsi na hřbitov, tam bývá nářek sirotků a vdov, tam slzí hořkých mnoho plynulo: srdéčko mé by hořem hynulo. Pochovejte mne vpod zelený les, tam na mém hrobě kvésti bude vřes; ptáčkové mi tam budou zpívati: srdéčko moje bude plesati.? Neminul ještě ani rok a den, hrob její drobným vřesem povlečen; nepřišlo ještě ani do tří let, na jejím hrobě vzácný květe květ. Lilie bílá ? kdo ji uviděl, každého divný pojal srdce žel; lilie vonná ? kdo jí pocítil, v každém se touhy plamen roznítil. ? ?Hoj, moje chaso! vraného mi stroj! chce mi se na lov pod zelenou chvoj, chce mi se na lov pod jedlový krov: zdá mi se, dnes že vzácný bude lov!? Halohou! halou v chrtů poštěkot, příkop nepříkop ? hop! plot neplot: pán na vraníku napřaženou zbraň, a jako šipka před ním bílá laň. ?Halohou! halou! vzácná moje zvěř, nespasí tebe pole ani keř!? Zdviženo rámě, jež ji probije ? tu místo laňky ? bílá lilie. Pán na lilii hledí s údivem., rámě mu klesla, duch se tají v něm; myslí a myslí ? prsa dmou se výš, vůní či touhou? kdo mu rozumíš? ?Hoj sluho věrný! ku práci se měj: tu lilii mi odtud vykopej; v zahradě své chci tu lilii mít ? zdá mi se, bez ní že mi nelze být! Hoj sluho věrný, důvěrníče můj! tu lilii mi střez a opatruj, opatruj mi ji pilně v den i noc ? divná, podivná k ní mě pudí moc!? Opatroval ji jeden, druhý den; pán její vnadou divě přeblažen. Leč noci třetí, v plné luny svit, pospíchá sluha pána probudit. ??Vstávej, pane můj! chyba v odkladě: tvá lilie se vláčí po sadě; pospěš, nemeškej, pravýť nyní čas: tvá lilie si divný vede hlas!?? ? ?Životem vrátkým smutná živořím, co v poli rosa, co na řece dým: jasně slunečný svitne paprslek ? rosa i pára, i můj zhyne věk!? ?Nezhyne věk tvůj, tuť důvěru mám; před sluncem jistou ochranu ti dám: zdi pevné budou tvojí záštitou, ač, duše milá, budeš chotí mou.? Vdala se za něj; blaze bydlila, až i synáčka jemu povila. Pán hody slaví, štěstí svého jist; tu mu královský posel nese list. ?Můj věrný milý!? tak mu píše král, ?chci, aby zejtra ke službě mi stál; chci, aby přijel každý věrný lech, potřeba velká ? všeho doma nech.? Smutně se loučil s milou chotí svou, jako by tušil svou nehodu zlou. ?A když mi strážcem nelze býti tvým, svou matku tobě strážcí zůstavím.? Špatně mu matka vůli plnila, špatně manželku jeho střežila; na nebi slunce ? pobořena síň: ?Zhyň, paní noční! zhyň, obludo, zhyň!? Pán jede domů ? dosti služby jest; tu mu žalostná v ústrety jde věst: ?Tvé pacholátko již ti nežije, a po tvé paní ? zvadlá lilie!? ? ?Ó matko, matko, ty hadice zlá! čím ublížila tobě žena má? Otrávila jsi žití mého květ: bodejž i tobě zčernal boží svět!?