Vyznání (Samson Lenk Jaroslav)

D F#mi G D 1. První vydání bylo blond, ještě neotřelé, jak se říká, G D Hmi když to s knihou srovnám, můžu říci, že tak, Emi7 A7 jak když čerň tiskařská voní, D F#mi G D jako když literární fond podpořil začátečníka, G D Hmi váhání zákazníka: pardon, Emi7 A7 já jsem přišel pro jinou, ne pro ni, G F#mi Emi D Emi stejně tak má půvab svůj první "smím prosit" A7 a neuměle nalíčené obočí. D Emi R: Jsi jak ta nejkrásnější knížka, kterou jsem kdy přečet', Emi7 A7 klenot, kterému nic nechybí, G F#mi Emi D každý kritik rád by recenze psal Emi7 A7 na takové dílko, hned se zalíbí, D Emi každou knížku někdo napsal, a tomu pak patří Emi7 A7 sláva za to, že ho múza políbí, G F#mi Emi D u knih má to tak být, ale u dívky říct můžu, Emi A7 D že mi autor vůbec nechybí. 2. Druhý vydání, zlatej věk, mladá kráska, to lehce se pozná, šaty - motýlí háv, hlavu pyšně jak páv, úspěchy, a každý hned se otočí, taky v básni je třetí zpěv, autor zkušený světu se dozná ze své lásky, kdopak pozná, co je pocit a co rutina, co počít, z pultů sbírka mizí, slavné jméno stačí, v tomhle se však knížka s ženou liší. G F#mi Emi D R: + u knih má to tak být, ale u dívky říct můžu, Emi A7 D že mi autor vůbec nechybí ...