Jméno ve skále

Landa Daniel

Je sychravý konec léta, rok 9 po Kristu.
Početný římský vojenský sbor se přibližuje k místu zvanému Teutoburský les.
Unavení legionáři se ukládají ke spánku a ač jsou vyčerpaní a prokřehlí, není důvod k obavám.
Trestná výprava do srdce Germánie bude do určité míry jen rutinní záležitostí.
Není na světě armády, která by zkušené a dokonale vycvičené legie dokázala porazit...

C G Ami G C B Ami F G Ami

C     G       Ami
Ptáci po nebi táhnou.
          G        C
Slunce se k obzoru sklání.
B             Ami
Sedím a tesám do kamene.
F       G
Posílám bohům svý Amipřání.
Dmi
Kéž je ze mne centurion,
A4                     A3
kéž přijde řada na můj štít.
F        A                       Dmi
V lesích plných barbarů, jenž si nezaslouží žít.

   Ami            Emi
R: Soumrak pomalu padá
     Fmaj7    G   C
   na šedivou ermánii,
   Fmaj7        C
   nepřátelskou a zlou.
          G
   Nevíš, co bude zítra,
          B
   nevíš, co bylo dnes.

V mlhách je cítit zrada
a močál čeká na legii.
Tak nevlídně nás vítá
G                C
Teutoburský les.

C G Ami G C B Ami F G Ami

Dmi                                 A4               A3
Z nápisu ve skále se budoucí dozví, kdo před věky tu stál.
F                   A         Dmi
Kdo tu navždy svoje jméno vytesal.
Pak jednou tiše vysloví, ten kdo zabloudí až sem,
kostrbatá písmena psaná Římanem.

R: Soumrak ...

C
V září roku 9 našeho letopočtu došlo v bažinách Teutoburského lesa (na území dnešního Německa)
ke střetu tří elitních římských legií v počtu mezi 30 až 40 000 muži s germánskyým kmenem Cherusků,
vedených náčelníkem Arminiem (Hermannem).
Když se legionáři roztažení do nekonečného zástupu jen s velikými obtížemi prokousávali
rozmoklým terénem a bažinami, z hloubi Teutoburského lesa na ně zaútočili
germánští válečníci ze všech stran.
Po třídenním masakru utrpěl neporazitelný Řím jednu z nejkatastrofálnějších porážek
v historii a z početného kontingentu se podařilo zachránit jen pár šťastlivcům.