Osmnáct

Nedvěd Jan

   D
1. Když mám, když u sebe, lásko,
           G                      D 
   když tě mám, noc je krátká jak nic,
                               A    E A7
   čas mámí jak orlů stín něhu k nám  
             D
   když ruce brání hlazený svět
           G                  D 
   oblinky zmatených osmnácti let,
                                           A7 D 
   ty jsi tak krásná, že zastavil se dech, má lásko. 

R: Až k nám sem přilétli ptáci, 
   běhají po srdcích, co kreslil jsem já, 
   jablůňky nezralé a do květů pyl, když polykáš.
   Najednou zapomínáš, že jsem tu já, 
   v krajině jiné duše žije teď tvá, 
   půvabe zmatených osmnácti let, má lásko

2. A zpívej, lásko, o tom, co přijde, 
   o květech z polibků, co nemizí hned, 
   o bílých srdíčkách, co znamenají kůži, když kvete sad 
   o schůzkách pod mostem, kde ve tmě se scházíš, 
   kde v šatech ruce hledaj, jak být si blíž, 
   tak jenom zazpívej, jak dovedeš být šťastná, má lásko. 

R:  + půvabe zmatených osmnácti let, má lásko