Dům na konci města

Maxa Martin

D Hmi G A

     D            Hmi
Znám dům na konci města,
        G               A
stranou od lidí a v něm bledá nevěsta
D                    Hmi
prochází řadou svých komnat
       G                 A
a není bez viny, že líné vteřiny
jedna druhou tak pomalu střídá
ten kdo čas uhranul, zřejmě si umanul,
že byla hříšná a marnivá
a že jí za pýchu samotou v přepychu potrestá.
Tenkrát před léty věci se zdály
jasnější nad slunce, kdo by chtěl navěky v garsonce
po ránu nad hrnkem kávy
cítit se bez viny zatímco vteřiny,
ty malé zlodějky kradou mu z mládí
to člověk osudu snadno a bez studu
naučí vzpírat se a trochu lhát
protože netuší, že hřích pod retuší
           D    Hmi G A
je hříchem dál.
   Emi       D
R: Pár kroků od ráje stihne tě
G                D
déšť a z tajných přání
             Hmi         Emi          Hmi
je rázem jen iluze pouhá na kůži smáčená
Emi       D
teď náhle bledá je ve smyčkách
G             D
cest ztracená holka
          Hmi              Emi            G
jen které se do duše divná předtucha tiše vkrádá
V patách zdivočelá smečka
vzpomínek krade Ti dech z plic
ta z lovců nadělá oběti
prošlý směnky dávno už neplatí
a koně zchvácení klesají v opratích
kolem se kruh zvolna uzavírá,
byla to past a v ní žádná škvíra
Tě nespasí, co víc - málo máš času
                                     D
snad jednou pochopíš jak se to mohlo stát
      Hmi           G      A
přece nejsi už holka mladá
   D          Hmi            G      A
to znáš dávno nejsi už holka mladá.
Až se ten dům na konci města ztratí v břečtanu,
pak možná bledá nevěsta pochopí v nádheře komnat
proč květy nevoní a nikdo nezvoní
a proč ta její vášnivá láska je s dechem u konce
a v tiché garsonce gramofon dohrál - jen deska praská
a kdo je bez viny umělé květiny mu zavoní.