Temná jsou slova, ze zdola, shora. Černé jsou stvůry, zepředu, shůry. V podzimním vánku uléhám k spánku, kde kapky se blyští, na obětišti. Jak jde den za dnem ve světle prázdném, v každičké době přináším oběť své veškeré příští, na obětišti. R: Už odjíždím Jednou jsme tady páchnoucí davy! Pak uvidím Točí se kola, Pořád a znova. Až na oltář světů dám poslední větu., ze srdce žalu poslední skálu, poslední atom, co zbude mi potom?