Starý muž kráčí ospalou dlouhou ulicí brouká si potichu deštivý blues z oblohy dolů a do tmy plačící dívá se mlčky velkej vůz Má hlavu plnou (jak uhel) černýho splínu a život prý ho už vůbec nebaví a kapky deště bubnují rytmus evergreenů na kabát těžký a děravý ozvěnu probouzí kroky tak těžce loudavý a zvuky noci v pátách mu lačně běží on klidně kráčí dál možná se zastaví jakmile velkej vůz srazí se s věží