Vejmelkova cesta do Chocně

Wenki

          C              F           C         G
Když jdeš lesem, tam co říčka, tak čarokrásně šumí,
   C        F            C              G
a zapomeneš na trable a všechny svoje zlosti,
         C         F           C         G
mech s jehličím i tvoje kroky milosrdně tlumí,
   F             G             G7           C
a slyšíš vrzat všechny svoje starý, dobrý kosti.

                    F       C
R:   A dál kráčíš loukou a polem,
             Ami    F     G
     sníš o klidu, přátelství,
            Emi       F     C
     vážka vzduchem, letí kolem,
            Ami         G     C
     lidem nosíš dobrá poselství.


Torna tlačí na zádech a do rytmu se houpá,
a štěstí se ti ve tvém srdci, tiše usídlí,
támhle v řece, u splavu, se nahá holka koupá,
ty přemejšlíš, kdo pak jí asi záda namydlí.


R:   A dál kráčíš ...................


Ptáci zpívají si v korunách, těch nedozírnejch stromů,
ty v modřínovým háji klidně hodíš svoje záda,
a nepospícháš nikam, nemusíš v neděli domů,
a stejně jak ty jí, i příroda má tebe ráda.


R:   A dál kráčíš ...................


Pak kamaráda pozdravíš, co náhodou jde kolem,
když potřebuje, pomůžeš mu, taky hrozně rád,
a na pařezu posvačíš, jak za kuchyňskýn stolem,
zas připadáš si jako kdysi, když jsi býval mlád.


R:   A dál kráčíš ..................


A když se soumrak na kraj sklání, tornu vybalíš,
a za chvíli už oheň šerem tajuplně září,
otevřeš si lahváč, boty mokrý vysušíš,
a uvědomíš, jak krásný je i to tvoje stáří.


R:   A ráno zas budeš kráčet loukou a polem,
                       snít o klidu, přátelství,
                      koukat na vážky, co lítaj kolem,
                     lidem nosit dobrá poselství.

                           F         C
Tak buď s Bohem, starej, dobrej kamaráde ......