Scéna 05

Mrazík

Vypravěčka	Krajina, kterou nyní Ivan prochází, je divoká. Údolí se střídá s horami, holé skály s lesy. Ivan musí přebrodit řadu říček, obejít skalní jezera. Třetího dne po setkání s dědečkem Hříbečkem dorazí ke strmé skále. Ani by si jí nevšiml. Když tu náhle je osvětlena slunečními paprsky. Objeví se na ní nápis:

Tvůj osud tě nemine!

Jenže Ivan je bohatýr a do školy nechodí, tak nápisu na skále nevěnuje moc velkou pozornost. Zato si hned všimne hejna divokých husí, letících na obloze. Nemíří luk a vystřelí. Šíp zasáhne poslední z hejna.
(Když Ivan zvedne zastřelenou husu, aby vytáhl šíp z dlouhých per na letkách, vytrhne jedno péro. Spadne na zem, pak se najednou samo od sebe zvedne a zamíří k březovému háji.)
Ivan	To není samo sebou. (a vydá se za ním)
Nastěnka	Proč kukáš, proč kukáš, žežuličko,
že nemám žít dlouhý čas, nekratičko
ty nevíš, co je život celičký
žít sama, jen sama, bez matičky

(Ivan se zastaví a čeká. Za okamžik vyjde z březového háje mladá, krásná dívka. S vahadlem a dvěma okovy míří k lesnímu potoku pro vodu. Zpívá ještě jednu sloku své písně:)

I břízka neroste bez sluníčka
nikdy mne nelíbá má matička
život má milá žežuličko
skončí se, skončí zakratičko
Ivan	Ta musí být moje (v duchu). Dobrý den, děvče.
Nastěnka	(stydlivě skloní hlavu) Ano.
Ivan	Dobrý den, krasavice. Neboj se mě, moje milá. Podívej se na mne, jen se podívej!
(Nastěnka však stále klopí oči k zemi.)
Ivan	Nelíbím se ti? (s milým úsměvem)
Nastěnka	(pousměje se) Nemám čas si s tebou povídat (špitne tichým hlasem).
Ivan	A co máš na práci? (vyzvídá)
Nastěnka	Zalévám suchý pařez. (krátce)
Ivan	To budeš dlouho zalévat?
Nasťa	Tak dlouho, až na něm vykvetou květy.
Ivan	Květy?
Nasťa	Macecha mi to nakázala.
Ivan	Máš zřejmě náramně zlou macechu.
Nasťa	Ale ne takovou jak to obvykle bývá. (smutně)
Ivan	A jak ti říkají? (vyzvídá)
Nasťa	Jmenuji se Nasťa. (zapýří se)
Ivan	Nasťa. (láskyplně)
Nasťa	Říkají mi různě, tatínek mi říká - Nastěnko.
Ivan	Nastěnko.
Nasťa	Sestra mi říká Nasťo a macecha mi říká - ty čarodějnice, ty zmije jedovatá.
Ivan	Moje milá, vezmi se mě za muže!
Nasťa	Bereš to zhurta. (s úsměvem)
Ivan	Nelíbím se ti? Jsem přece mladý a hezký. (myslí si, že ho nechce)
Nasťa	To je pravda, jenže se k tobě nehodím. (špitne)
Ivan	A proč?
Nasťa	Chvástat se neumím. (mírně ho usadí)
Ivan	Copak já se chvástám? Abys věděla, všechno dokážu!
Nasťa	Tak dokaž.
Ivan	Za pluhem jsem zdatný a v boji obstojím. Umím tančit i pracovat, ryby i zvěř lovím rád. (rozhlíží se) (Uvidí medvědici s medvíďaty.) Podívej se! (Rychle sejme luk a nasadí šíp.) Tu huňatou medvědici jednou ranou složím!
Nasťa	Nechej ji! (brání mu)
Ivan	Á to nevadí!
Nasťa	Ťapko, Ťapko! (pes štěká).
(Využije chvíle překvapení. Nasadí Ivanovi okov na hlavu. - Sundává bohatýrovi okov z hlavy - hrůza, svalí se na zem jako špalek.)
Ivan	Nasťo! Co je s tebou? Nasťo, Nasťenko... (vyděšený)
Ivan	(Podívá se do svého malého zrcátka.) Co jsi to se mnou provedla, ty čarodějnice proklatá? (zděsí se, naříká strachem, hanbou i lítostí. Běhá od jednoho stromu ke druhému.)
Nasťa	Ivánku, Ivánku, já za to přece nemohu. (sklíčená, rozpláče se. Na suchém pařezu vzápětí vyrůstají krásné bílé a červené květy.
(Ivan mezitím doběhne k zastřelenému ptáku.)
Ivan	Já tě střelou srazil a ty jsi mi pírkem život zkazil. (Jeho kroky směřují až ke skále, původní nápis zmizel.)

(Teď bohatýr Ivan na skále lopotně čte: Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem!
Ď. Hřib	Ivane, Ivane, ty palice medvědí. (vedle skály)
Ivan	Odpust mi, dědečku Hříbečku, odpusť (poklekne, pokloní se)
Ď. Hřib	Tak vidíš, Ivane, dopadlo to všechno podle tebe. Medvěd se mi klaní k zemi a tvůj hřbet se ohýbá. (pokývá zamyšleně hlavou)
Ivan	Dal jsi mi ponaučení a teď mi poraď, jak bych se zase stal člověkem?
Ď. Hřib	Ty chudáku bohatýre, ty palice medvědí, trochu se na sebe podívej, jak jsi vlastně žil! Vychvaloval ses až do nebe, rád jsi měl jenom sám sebe. Pro sebe jsi jen žil a lidem ublížil.
Vzpomeň si na Nastěnku, jak jsi jí urazil!
Ivan	Nastěnku?
Ď. Hřib	Neuměl jsi vykonat dobrý skutek! To je má odpověď, to je má rada. Dál se rozhodne, zda chápeš nebo ne.
Ivan	Tady není, co bych měl chápat! Tak půjdu a budu konat dobré skutky! A potom se tím dobrem v člověka zas proměním. (rozběhne se do lesa)
Ď. Hřib	Ivane! Ivane! Nic jsi nepochopil! Ivane! (marně za ním volá dědeček)
Nasťa	Dobrý den, kvítky mé, z pařezu rozkvetlé (vyhrknou jí slzy) Každý den chodím k vám, každý den se vyptávám, cožpak jsem se vám omrzela? (kvítky mávají nesouhlasně stonky)

Neomrzela? (přestane plakat) Pověste mi tedy dřív, zda-li je Ivánek živ. (květy mávají na souhlas)

Žije! (usměje se) Pořád mě ještě tak proklíná? (dává květům čas na rozmyšlenou) Tedy neproklíná? A uvidím se s ním?