Byli jsme jak bratři, jenom ty a já, tobě bylo patnáct a mě sedmnáct. Vždycky jsi mi říkal, proti větru běž, svejm kámošům důvěřuj, svejm kámošům věř. Tak už mě ty prachy dej, tak nebuď na mě zlej, jsi můj kámoš velikej, kámoš velikej. Ohoho ohoho ohohoho-ho. V devěta osmdesátým jsme všichni bratři byli, jedni šli hned nahoru a druhý dolů spadli. Kde je solidarita, která byla v nás já začnu křičet do světa, dokud nevyřvu si hlas.