Loutka

Schmitzer Jiří

Emi                                     
Dítě jsem byl, neměl jsem žádné vrásky

                                          A   C, D, H
a měl dost sil, před sebou všechny lásky své, 

Emi                                       
pět let jsem žil, můj děda rád mě míval,

                                                 A    C, D
loutku mi dal, "to je," řek?, když jsem zíval, "tvé." 



   G                                     
?: Proč hračka má se smutně na mě dívá,

D                                        
proč hračka, zdá se, smutně na mě kývá,

Emi                                
čas kolem nás tak bezohledně běží

D                             
a ona v koutě pohozená leží,

Emi         D      Emi               D      
proč takhle hledí, proč, vždyť pěkně sedí,

Emi       D      Emi      D         Emi   
vždyť ona ne, to já přece prohrávám víc.



Už ženu mám, děda už dávno není,

nežiju sám, můj život však se mění v sen,

a, jak to bývá, když se léta řinou,

mnohé se splní v duchu pod peřinou jen.



?:



Zas starší jsem, své zájmy člověk střídá,

zas vidím, kde děd s vlasy jako křída stál,

a v srdci svém, v tom nejtemnějším koutku,

v dobrém i zlém mám pohozenou loutku dál.



     Emi         D      Emi               D      
?: + proč takhle hledí, proč, vždyť pěkně sedí,

Emi       D      Emi         D           Emi   
vždyť ona ne, to já jsem měl vyjít jí vstříc,

Emi         D      Emi                D     
proč takhle hledí, proč, vždyť pěkně sedí,

Emi      D  Emi, D, Emi
tu du du du?