Hej dívky z Prahy 5

Vondráčková Helena

HZ: Hej, dívky z Prahy 5, už dosti slz a běd!

    Nač kvůli kráse, štíhlé v pase, máme hladovět!



všechny: A já si řekla, dost! Vždyť kůže jsem a kost,

         tak hokus pokus, holka okus, co je blaženost.



HZ: A jak teď pofičí ta jízda holčičí, 

    to sotva někdo vám milí, milí, milí, vylí, vylíčí.



všechny: My vlezem podkrovím do krámu s cukrovím

         a svorně vlítnem jak drak

         na mísy sachrů, krachlí a tak.

         A pak? 



HZ: A pak jen řekneme, dej si.



    Lahodná chuť šátečků a kremrolí

    kolébá a konejší a chlácholí

    a až ráno šéf tu najde prázdný krám,

    budem´ se tvářit, že líto je nám

    a novináři pak napíšou,

    že dívky z Prahy 6 teď za to stihne trest,

    že v noci parný do cukrárny rozhodli se vlést.

    To vůbec nevadí, ať nám to osladí.



MR: Já totiž sladký hrozně ráda.

HV: Tohleto bude ta správná rakvička.



HZ: Jak říká Vinettou, jdi k čertu s dietou!

MR: Jo, indiána, toho si dám taky!



HZ: Co na tom, že se nevdám! Chci být tlustá a šťastná!

    A ta roláda tam, tadatam, to je sousto pro madam!



MR: To dám si, dám.

HZ: A pak dáme si koulovanou smetanou šlehanou.



všechny: Hej!

HZ: Dívky z Prahy 5, vždyť je to stejně pět,

    všechny: co na tom, maj´-li holky tajli, je to marný, 

HZ: bez cukrárny, 

všechny: hořký byl by 

HZ: svět!