Provazochodci

Vondráčková Helena

Silnicí se koník vláčí s maringotkou nízkou
táhle za ní stožár dlouhý, jedou městem, vískou
Dál, dál, dálkou
dál, dál
dálkou

Pan Rossini má dva syny se svou krásnou ženou
po provaze denně kráčí, kam se mráčky ženou
Dál jdou dálkou
dál, dál, dálkou
dálkou

Ve výšce závratné ti dá svůj strach jen za vstupné

Provazochodci jako ptáci mají stejný úděl
jenže lidé naneštěstí nemají pár křídel
Dál jdou dálkou
dál, dál, dálkou
dálkou

Jedinkrát špatný krok a dál tě už čeká jen pád
Jedinkrát je to rok, jak anděl co nemusí se bát
jako blesk na zem sjel
a nechápal proč v očích má už navždy klid
A proč křičí všichni lidé
proč se náhle přou kdo z nich to viděl líp

V záři světem na náměstí když na provaz skočí
cítí, jak ho rozhoupává tisíc lačných očí
Dál jdou dálkou
dál, dál
dálkou