Stevenův monolog

Vítek Pavel

Sestro, dobrá vílo má, 
stejně vězněná jak já. 
Tvůj smích jak tóny flétny zněl, 
pohřbil jej tvůj trýznitel.

V tomhle kraji dá se říct, 
pohřbívá se čím dál víc. 
Prý zvíře zlé, prý hrůzný tvor, 
zkázu rozsévá i mor.

Náhle podle mnoha zpráv, 
Skápne člověk, ač byl zdráv.

Zlo, jež ničí zdejší říš, 
páše lidská zrůda spíš. 
Krev žen a dítek v tmoucích tmách 
může sát snad pouze vrah!

I když věřím dál, že nad zlem 
dobro vítězí, ne zášť. 
Bůh mi promine, leč vraždě zločinné 
nezabrání můj Otčenáš.
Proč, kníže náš, tu trýzníš dál? 
Tváří v tvář bych rád ti stál. 
Proč ty nečelíš těm vraždám? 
Možná prsty sám v nich máš! 
Ať si vrah či ne, ty oči zločinné, 
vzepři se jim sestro má!