Vožralá kobyla

Kiďák Tomáško Vojta

        G              D          C            G
1. Muj kun je vlastne kobyla, co na hrbete me nosila,
                                   D
   kdyz jsem byl jeste maly dite hravy,
        G            D           C               G
   ted ke stari je prastena, a kdyz chci skocit do sedla,
                  D           G
   kope, kouse, proste nema mravy.
                 D                  G
R1: Kdyz reknu "cehy", jde klidne "hot",
                 A7                 D
    kdyz ji dam vostruhy, zastavi krok,
      G           D            C            G
    vsechno dela navopak, ted dostala chut na konak
                 D            G
    a na pravej namornickej grog.
2. Cik-cak chodi vod mladi, sem-tam kousne do travy,
   jen vocickama privozrale mzoura,
   rum uz z dalky zavetri, a ja tusim nestesti,
   ze se dneska vecer zase zboura.
R1:
3. Ma kobyla je prastena, kus sveta se mnou sjezdila
   a v kazdym meste po hospode patra,
   jak ji mam byt prikladem, kdyz me vidi den co den,
   ze mi mekne mozek, tvrdnou jatra.
            D                  G
R2: Reknu "cehy", jde klidne "hot",
            A7                 D
    dam ji vostruhy, zastavi krok,
      G           D            C            G
    vsechno dela navopak, ted dostala chut na konak
                 D            G
    a na pravej namornickej grog.
3. Az nas Panbuh zavola, tak moje stara kobyla
   me u nebesky brany jiste shodi,
   svuj vratkej krok zamiri tam k nebeskymu senkyri
   a vodtamtud nas nikdo nevyhodi.
         G            D            G
R1: + [: a na pravej namornickej grog ... :]