Minulost

Nohavica Jaromír

D                                   A 
Jako když k půlnoci na dveře zaklepe nezvaný host 
Emi	                        G         A 
stejně tak na tebe za rohem čeká tvoje minulost 
šatý má tytéž, vlasy má tytéž, a boty kožené 
pomalu kluhavě za tebou pajdá, až tě dožene 
a řekne 
  D             A 
®:Tak mě tu máš, tak si mě zvaž 
Hmi          A                          D 
pozvi mě dál, jestli mě znáš, jsem tvoje minulost 
 
V kapse máš kapesník, který jsi před léty zavázal na uzel 
dávno jsi zapomněl to, co jsi koupit měl v samoobsluze 
všechno, cos po cestě poztrácel, zmizelo jak vlaky na trati 
ta holka nese to v batohu na zádech, ale nevrátí 
jen říká 
 
R: 
 
Stromy jsou vyšší a tráva je nižší a na louce roste pýr 
červené tramvaje jedoucí do Kunčic svítí jak pionýr 
jenom ta tvá pyšná hlava ti nakonec zůstala na šíji 
průvodčí, kteří tě vozili před léty dávno nežijí 
 
R: 
 
Na větvích jabloní nerostou fíky a z kopřiv nevzroste les 
to, co jsi nesnědl včera a předvčírem musíš dojíst dnes 
solené mandle i nasládlé hrozny máčené do medu 
ty sedíš u stolu a ona nese ti jídlo k obědu 
a říká 
 
R: 
 
Rozestel postel a ke zdi si lehni, ona se přitulí 
dneska tě navštíví ti, kteří byli a ti, kteří už minuli 
každého po jménu oslovíš, neboť si vzpomeneš na jména 
ráno se probudíš a ona u tebe v klubíčku schoulená 
řekne ti 
 
R: