ŽIVOT

MIKY KLOBOUK

AMI                    G               AMI 
DO VRAT MI TLOUKL A JÁ OTEVŘÍT JSEM MU ŠEL, 
         C            F                           E 
ZTRÁPENÁ TVÁŘ,POD OČI PRACH SE USADIL Z VÁLEK A STŘEL, 
      AMI                 DMI                        E 
SRDCE PROPÍCHL MU ČAS,JAK SVĚTEM TÁH,ROZDRÁSANÝ NOHY MĚL, 
             AMI        G                        AMI 
CO JSEM MU V OČÍCH ZŘEL,TO NIKDY POTOM JÁ UŽ NEVIDĚL. 
                       DMI           AMI           E 
BYLA V NICH TMA I OHNĚ ŽÁR,BYLY V NÍ DÁLKY I KROKŮ PÁR, 
                AMI             DMI 
SKRYL SE V NICH SÁM,VŠE BYCH MU DAL, 
          AMI                       E AMI 
JAK KDYBY NAJEDNOU,PLAKAL A TAKY SE SMÁL. 
 
KE KRBU USEDNUL A JÁ PODAL JSEM MU ČAJ,                                                                                                                                     ZNAL ŽITÍ ZÁŘ,TAK SMUTNÁ TVÁŘ,PROČ POZVAL JSEM HO DÁL, 
RUCE JAK STAŘEC MĚL,PŘITOM S NÍM ŠEL MALÝ KLUK,CO V JEHO SRDCI HRÁL, 
JAK UBRUS ROZPROSTŘEL DUŠI SVOU,A K SOBĚ BLÍŽ MĚ ZVAL. 
ZE SEBE VZAL,RADOST I ŽAL,STRASTI I SLASTI MI DO RUKOU DAL, 
TAK JSEM SE BÁL,PRO TENHLE DAR, 
VŽDYŤ BYL TO ŽIVOT SÁM,KDO U KRBU OHNUTÝ STÁL. 
 
HOŘCE SE USMÁL A JÁ PŘIŠEL K NĚMU BLÍŽ, 
RUKU MI DAL,SRDCEM SE HNAL,Z NĚHO MĚ TRHAL MŘÍŽ, 
JÁ BOLESTÍ ŘVAL,ON DRŽEL MĚ DÁL,NA HRUDI STÁL MU KŘÍŽ, 
POUŠTĚL MĚ Z RUKOU SVÝCH,A ŘEKL,TEĎ SÁM UŽ VŠECHNO VÍŠ. 
CESTU UŽ ZNÁŠ,TAK VÍC SE SNAŽ,ZNOVU UŽ NEPŘÍJDU,TEĎ MĚ TU MÁŠ, 
ZÁVIST A HŘÍCH,PRYČ MUSÍ JÍT, 
MĚJ V SOBĚ LÁSKU A CIT,MNOHEM VÍC BUDEŠ PAK MÍT. 
 
ODEŠEL DO TMY A V DOMĚ ZŮSTAL JEHO STÍN, 
NAVŽDY TU JE,VE MĚ ŽIJE,TO PŘECE DOBŘE VÍM, 
ON KLID MI DAL,ŽE NEJSEM SÁM,KDO NEPOSTAVÍ ŘÍM, 
NAŠEL JSEM BÁSNĚ RÝM,V NĚM HLEDÁM KLID A MÍR. 
JAK OSTŘÍ DÝK,DO SRDCE VNIK,BOLEST VŠAK NECÍTÍM UŽ JE MI LÍP, 
ŽIVOT JE NÁŠ,NA KRÁTKÝ ČAS, 
NENÍ TO HRA V KOSTKY VRŽENÉ,MÁ TO BÝT HŘEJIVÝ PLÁŠŤ.