Poslední z Římanů

Kiďák Vojta Tomáško

                          POSLEDNÍ Z ŘÍMANŮ 
 
 
G                        C                        G            D 
Budil jsem se nad ránem, že tu nejsi lásko, že tu nejsi, že je prázdný dům, 
                                                                               G                    C                                 G                D 
zoufalý a bezbranný  křičel jsem tak kde jsi, kde jsi, kde jsi a kráčel k útesům. 
 
Je všední den, snad úterý a na obloze hašteřiví ptáci, rvou se a hádají, 
o hnízda ve větvích, nebo kam se láska někdy ztrácí, odpověď neznají. 
                                                                                              Emi                       G 
R: Tiché moře bere břeh, pár kroků dolů po schodech, 
F                              C     G 
cítím jak mi schází dech a jdu bosý. 
 
 
Ty slané kapky na tváři, neboj se to nejsou slzy z očí, chlapi nebrečí, 
jen náhodou se vítr zdvih a nese drobná zrnka jak se točí, není mi do řeči. 
 
Až přijde chvíli smíření a nad Golgotou holubice bílá, poslední z Římanů, 
věřil jsem i nevěřil, že se ještě jednou z kříže snímá, za horou z jantaru. 
    Emi                       G                       F                              C    D 
R:  Tiché moře bere břeh, pár kroků dolů po schodech, cítím jak mi schází dech a jdu bosý. 
            G 
/:Za láskou bosý:/.