Špionážní

Nohavica Jaromír

Ami 
Černý brejle, rukavice, zlatejch zubů aspoň třicet, 
                            Dmi 
prkenici samej dolar nebo valutovej šek, 
                                Ami 
do hotelu Sovietskaja jednou přijel, pokoj najal 
         E                           Ami  E      Ami 
jistej občan nesovětskej jménem John Lancaster Peck. 
 
Chodil městem tam a zpátky, ale kašlal na památky, 
v deštníku měl zamontován infra ultra objektiv, 
kterej nezobrazil věrně, nýbrž zkresleně a černě 
to, co všichni milujeme, nač je hrdý kolektiv. 
 
Sdružený klub pracujících vypadal spíš na pivnici, 
tržnice i se stánkama zase na špinavej sklad, 
GUM se změnil v malou chajdu, no a stěží slova najdu, 
abych nějak slušně popsal pohled na divadlo MCHAT. 
 
Jenže špion musí hbitě splejtat špionážní sítě, 
to mu řekli při výcviku, a tak vymyslel si plán, 
jak si najde pomocníky, proto zašel do putyky, 
kde mu do oka hned padne občan jménem Jepifan. 
 
Jepifan byl občan lačnej, zchytralej a poživačnej, 
navíc za ženský a pivo byl by ďáblu duši dal, 
tím se právě hodil skvěle pro záměry nepřítele, 
takhle může skončit každej opilec a liberál. 
 
Dostal úkol: bez meškání inscenovat za svítání, 
přepadení taxíkáře na Gorkýho ulici. 
Zmocníte se celý tržby, a ten průšvih taxislužby, 
rozmázne pak náležitě komentátor BBC. 
 
Potom musíte hned běžet na výstavu do Manéže, 
tam k vám přistoupí muž s kufrem, osloví vás tlumeně: 
Nekoupíte zralý třešně? A když příkývnete spěšně, 
dá vám bednu s dynamitem, tu pak donesete mně. 
 
Když se tohle všechno stane, milej pane Jepifane, 
dostanete spoustu peněz, spoustu piva, spoustu žen. 
Jenže Jepifan svou gáži bere v kontrašpionáži, 
hodnost major, vzorný otec, v kolektivu oblíben. 
 
A tak nečekaně brzy skončil svoje rejdy drzý. 
Ohavně se přepočítal mister John Lancaster Peck, 
teď už bydlí v pokojíku, kerej zevnitř nemá kliku, 
jeho pokoj hotelovej, zdědil spřátelenej Řek. 


Zdroj: http://zpevnik.wz.cz