Zavolej hej

Ryvolové bratři

Ze tmy houká vlak a nádraží je prázdný 
z dálky slyším jenom pražců dunění 
toulat by se bylo možná krásný 
nebejt na konci poslední zvonění 
Zavolej hej, čeká dál 
já už se tej samoty bál 
zavolej hej, hej, hej, 
hej, hej, hej, hej, hej, hej! 
Ty jsi pro mě dycky byla holka krásná 
já sem kvůli Tobě do vagónu vlez 
tahle věc je mi už pár let jasná 
že by po mně neštěk teď už ani pes 
 
Těžko vědět kdy se k Tobě zase vrátím 
na mým ksichtu podepsal se čas 
vlaky jedou pryč a já se s nimi ztratím 
nakonec uslyšíš jenom větrů hlas 
 
Je to těžký nemít nikde rodnou hroudu 
ale horší je bejt s Tebou pořád sám 
jen si všimni že furt pluju proti proudu 
až mě zametou tak možná zavolám