Pár triček, riflí a ideálů

Načas

Dnes je mi dvakrát tolik, kolik mi tenkrát bylo, 
neměl jsem nic - a vůbec v ničem mi to nebránilo. 
S rukama v kapsách chodil jsem proti větru, 
neměl jsem nic, pět triček, dvoje rifle a pár svetrů. 
 
U zvláště dobrých přátel spával jsem na kobercích 
a z plakátů se tomu smáli zpěváci a herci. 
K smíchu byl holič, směs valčíků a polek, 
neměl jsem nic, jen hlavu plnou nejkrásnějších holek. 
 
Ref: Kdepak jsou, všichni moji středoškolští známí? 
        Kdepak jsou, proč se někde upíjejí sami? 
        Kdepak jsou, všechny jejich velké ideály? 
        Kdepak jsou? - Umřely a nebo se nám zdály? 
 
Často po druhém pivu býval jsem celý zvadlý 
a střízlivěl jsem pravidelně vsedě na zábradlí. 
Pod paží knížku a v hlavě varující, 
temné Hell´s bells těch australských AC/DC. 
Pekelné zvony těch australských AC/DC. 
 
Ref: Kdepak jsou, všichni moji středoškolští známí? 
        Kdepak jsou, proč se někde upíjejí sami? 
        Kdepak jsou, všechny jejich velké ideály? 
        Kdepak jsou? - Umřely a nebo se nám zdály? 
 
Ref: Kdepak jsou, všichni moji středoškolští známí? 
        Kdepak jsou?  V hospodách se upíjejí sami! 
        Kdepak jsou, všechny naše velké ideály? 
        Kdepak jsou? - Proč jsme se jich tak lacině vzdali?