Já neumím

Nohavica Jaromír

    G                     C   G 
1. Já neumím psát velkou poezii, 
    Emi       Hmi      C         G 
   daktylský hexametr není můj svět, 
    Emi                       D 
   mám jeden starý svetr, v kterém žiji 
           G Ami D7 
   už moc let. 
2. Pan Havlíček, než umřel na souchotě, 
   učil mne velkou českou abecedu, 
   a tak se poflakuju po životě, 
   jak dovedu. 
              G                   Ami       D7 
R: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju, 
            G                 Ami    D7 
   boty si nepucuju a hřeben nemiluju, 
             G                  Ami    D7 
   sám sebe povoluju, sám sebe zakazuju, 
           G          Ami       D7 
   ničeho nelituju, -ju, -ju, -ju ... 
3. Jsem voják, který nemá ani frčku, 
   vojín, co běží vždycky v první řadě, 
   chrání mě jenom úzký kmínek smrčku 
   v kanonádě. 
4. S četaři absolventy hraju pokra, 
   ale když přijde na lámání chleba, 
   je jejich obuv suchá, moje mokrá, 
   jak je třeba. 
R: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju, 
   boty si nepucuju a hřeben nemiluju, 
   sám sebe zakazuju, povoluju, nelituju, -ju, -ju, -ju ...