Krajina po bitvě

Nohavica Jaromír

    Ami                          Emi 
1. Míříme na sebe, míříme já a ty, 
    Ami                                 C 
   ticho je kolem, jen pes štěká za vraty, 
    Emi                 Ami 
   na louce leží mrtví motýli, 
    F         G    E7 
   padá déšť do esšálků, 
      Dmi                     Ami 
   jsme poslední dva, kteří přežili 
    E7              Ami    Emi7 Ami Emi 
   tuhletu dlouhou válku, hm. 
2. Míříme na sebe, míříme já a ty, 
   v uších nám ještě zní vybuchlé granáty 
   a smrtka s kosou dělá resumé, 
   prochází se v bílé róbě, 
   no a my dva teď tady ležíme 
   v zákopech proti sobě, ho hó hó. 
3. Míříme na sebe, míříme já a ty, 
   oba jsme utekli hrobníkům z lopaty, 
   ve stovkách velikánských útoků 
   štěstí nám oběma přálo, 
   a teď nás dělí jenom sto kroků 
   a je to moc, či málo? 
4. Myslíme na sebe, myslíme já a ty, 
   co včera platilo, dneska už neplatí, 
   však ještě hrůza visí nad krajem, 
   těžké je mít se rádi, 
   když jsme si postříleli navzájem 
   své nejlepší kamarády, ho hó hó. 
5. Nevíme o sobě, nevíme vůbec nic, 
   vzduch krví prosycen dýcháme z plných plic, 
   pach smrti pod kůží je zarytý, 
   končí se dějství prvé, 
   ještě nám tady zbývá k prolití 
   dvakrát šest litrů krve, ho hó hó. 
6. Míříme na sebe, míříme já a ty, 
   ospalí, žízniví, hladoví, vousatí, 
   nebe se šeří, už se blíží noc, 
   oči jsou těžké jako kámen, 
   ach, koho žádat o radu a o pomoc, 
   když oba usínáme, hm. 
7. A tak míříme na sebe, míříme já a ty, 
   padají hvězdy, obzor je hvězdnatý, 
   pod jedním nebem oba ležíme, 
   hřejivá je náruč matky Země, 
   : a jak tak spíme, oba ve snu kráčíme: 
      já k tobě, a ty ke mně ... : 
 
 
5'. Nevíme o sobě, nevíme vůbec nic, 
    vzduch krví prosycen dýcháme z plných plic, 
    můj mundúr sedmnáct má knoflíků, 
    osmnáctý je utržený, 
    vidět to hejtman, dělá rotyku, 
    hejtman už ale není, hm. 
 


Zdroj: http://zpevnik.wz.cz