Případ hubeného vojína

Jahelka Ivo

    E     D      E     H            E 
1. Vojín Piskoř Miloš měl čtyřicet kilo, 
     F#mi E    F#mi  E    H            E 
   propadlej hrudní koš, na břicho nezbylo, 
    A              E     F#           E 
   von však na to nedbal a s pýchou pravou 
    A          E      H            E 
   často se holedbal se svou postavou. 
          A           E      F#mi       A 
   Prej když si, vážení, z hlavy sundá čepici, 
    G              A       G           A 
   tak že klidně proleze hlavní skrze houfnici. 
    G             H       E H E 
R: Kanón, rajón, lampas, bum. 
2. Tenkrát v opilosti četař ho poňoukal, 
   aby ty svý kosti do těla nasoukal, 
   že má fůru keců, na něj se vobořil, 
   zpitej Piškoř z hecu do laufu se vnořil, 
   leč hlava se v hlavni mu nějak divně zaklesla, 
   pak už ani kroucením vyprostit ven nešla. 
R: 
3. Blížil se čas střelby, s ním se blížil malér, 
   dávno už neměl by v hlavni bejt ten frajer, 
   tak jsme mu polili hlavu trochu volejem 
   na čištění po střelbách - snad k výsledku dospějem. 
   To je, vážení, situace k zasmání, 
   jenže to tu taky trochu basou zavání. 
R: 
4. Střelby jsme prošvihli díky přítomnosti 
   vojína Piskoře v nábojový komoře, 
   tím pádem jsme všichni bez vycházek byli, 
   tož jsme Piskořovi na těle ublížili, 
   neměl cpát hlavu tam, co je místa málo, 
   pane prokurátore, dyk se tak moc nestalo. 
        A 
*: Teda až na tu zlomenou nohu, 
   na těch pár vyraženejch zubů, 
   a na to voko už vidí, 
                Hmi        D     G 
   výše trestu se mi zdá přiměřená, 
   A            E      A 
   ale tak pro vosm lidí.