Strejdo, scházíš nám jak sůl

Vondráčková Helena

Ten dům, kde žil strejda, dnes nás nezvedá. 
Dřív, kdo jen vstoupil hned v něm pookřál. 
Hostitel všechno stih', 
nešťastným vrátit smích, 
chladem prokřehlý sál změnit v úl. 
Dneska, strejdo, scházíš nám jak sůl. 

Tys nás učil vnímat rytmus století 
i nést hlavu vzpříma, z prachu vstát vzápětí. 
Od nás žáků mnoho chtěls', 
ale nikdá neuměls' 
ani nad jedním z nás zlomit hůl. 
Dneska, strejdo, scházíš nám jak sůl. 

Ty měl jsi předstih, 
tvůj kompas a v něm střelka 
vždy řekly ti dřív, kam se dát. 
I v útlých pěstích 
se našla síla velká. 
Tam uvnitř tys nonstop byl mlád. 

A show, gagy, špílce měl jsi rád, jak tě znám. 
S úsměvem pošetilce zesměšnils sebe sám. 
Časně vstals, pozdě leh, 
říkals : kouknou, mám spěch, 
po mně nesmí zůstat prázdný stůl. 
A teď, strejdo, scházíš nám, 
dneska, strejdo, scházíš nám, 
prostě, strejdo, scházíš nám jak sůl. 

Aplaus a úspěch, co slávy, řekni sám. 
A ty řeks jako grand - já nic, já jen muzikant. 
A za tóny hudby dals srdce půl. 
Dneska, strejdo, scházíš nám, 
ano, strejdo, scházíš nám, 
prostě, strejdo, scházíš nám jak sůl, 
jak sůl, 
jak sůl