Trápím se jen vlastní hloupostí

Vondráčková Helena

Ač nevěřím, že bys někdy chtěl 
ode mne odejít.
Tak najednou bývám nejistá 
a plná úzkostí.
Bláhový pláč skrývám síťovím 
stříbrných nadějí,
že žárlivá jsem 
a že trápím se jen vlastní hloupostí.

Přesto mě unáší 
ta chvíle k představám,
co ti říct, až poznám, 
že tvoje láska dýchat přestává.

Když mohu dřív a ty říkáš, 
že můžeš až později.
A nebo se loučíš, 
mě napadá spousta možností:
Kam pospícháš, kde jsi byl? 
A mou jedinou nadějí 
je to, že žárlivá jsem 
a že trápím se jen vlastní hloupostí.

Přesto mě unáší 
ta chvíle k představám,
co ti říct, až poznám, 
že tvoje láska dýchat přestává.

Tak za nocí stále pátrám,
jak svou lásku ubráním.
Čím překlenu proudy
a vzdálené břehy přemostím?
Až najednou spatřím, 
jak se mi vysmívá svítání.
Protože žárlivá jsem 
a že trápím se jen vlastní hloupostí.

Protože žárlivá jsem 
a že trápím se jen vlastní hloupostí.