Vobora

Neckář Václav

Přepadnul jsem zrána voboru 
se svým nožem kapesním,
z kraje jsem se dostal do sporu 
s vrchním panem nadlesním.

Že prej tím svým rycím náčiním 
v jehličnatým porostu,
nedozírný škody učiním, 
což poznám až dorostu.

Že prej jsem škodná, 
tak buď tak hodná
a další sloce svojí víru dej.

Pravda, měl jsem totiž v úmyslu 
tomu ránu do věna
vrejt do kůry spoustu nesmyslů 
a tvý jméno zejména.

Vyrovnaný řad modřínů, 
potok, mech a jeleni,
byli svědky mýho zločinu, 
ať už nikdo nezmění.

Že prej jsem škodná...

Nadlesní strh flintu z ramene, 
že trest hnedka vykoná,
a že srdce svý měl z kamene, 
za hrou spadla vopona.

Voborou se nesla vozvěna, 
vracela se vod skály,
kvůli tvýmu jménu zejména 
lesem rány houkaly.

Že prej jsem škodná...

A utíkal jsem kvapem přímo sem 
zničenej tím bezprávím,
nadlesnímu plách jsem před nosem, 
přesně jak ti vyprávím.

Teď tu stojím málem bez dechu 
konečně však z dostřelu.
Tak poskytni štvanci útěchu, 
dopřej mu pár pocelů.

Že prej jsem škodná, 
tak buď tak hodná
a všem mým slokám svojí víru dej.