S loudilem v patách

Zagorová Hana

Mám v patách loudila lásky,
loudí už jedenáct let,
ten si dává záležet!
Loudil loudí a já si sháním skrýš.
S loudilem lásky je kříž.
Je mi blíž a blíž.

Mám v patách loudila lásky,
prý by mě nejradši sněd´.
Dát mu šanci, sní mě hned!
S hrůzou pádím,
jak v čerstvé brázdě myš.
Loudil je kocourem spíš,
je mi blíž a blíž.

Měním šaty, z kousku
vaty lepím si knír.
Co však zmohu, zpoza rohu
a ze všech škvír
loudil kouká, snad to vzdá!
Léta aspoň mírnej náskok mám.

Mám v patách loudila lásky,
párkrát už do louže klek´.
V blátě loudil blázínek,
v jarním blátě i v deštích podzimních.
V únoru napadne sníh,
loudí v závějích.

Měním šaty, z kousku
vaty lepím si knír.
Co však zmohu, zpoza rohu
a ze všech škvír
loudil kouká, snad to vzdá!
Léta aspoň mírnej náskok mám.

Mám v patách loudila lásky,
jenže ho obrůstá mech.
Ztrácí výdrž, krátí dech…
Vzdal ten závod či
náhle zůstal stát?
Jen aby nenastyd´ snad,
kdo by měl mě rád!

Jen aby nenastyd´ snad,
kdo by pak měl mě rád!
Jen aby nenastyd´ snad,
kdo by pak měl mě rád…


Zdroj: http://zpevnik.wz.cz