Ty, já a strom

Smolaři

       D        A        D    G     D        A     D
1. Já žil jsem jednou v horách jak sám pes dlouho let,
               A    D    G         D             A
   já mluvit skoro zapomněl, však cit mé srdce hnět',
         G            D                          A
   já k jídlu lesní plody měl a proklínal jsem svět,
       D     A    D    G      D    A   D A D G D A D
   až jednou oko dopřálo mně dívku uvidět.

2. "Buď zdráv, můj starý sousede, já žiju v údolí,"
   "mě Pepou doma pokřtili", "a mě zas Rosa Lee",
   on polknul nějak naprázdno - já myslel na věno,
   řek':"Dovol, abych ti směl říkat krásná Růženo."

3. My podepsali lásku svou do kůry stromový,
   do srdcí jsme pak vyryli jméno svý, jméno tvý
   a přísahali na lásku, že musí potrvat,
   jak tenhle javor stoletý na pláni bude stát.

4. Pak záhy zprávu šeptalo si celé okolí,
   že přijdou páni s přístroji a stromy popílí,
   prý u pramene Chopper prý jim pila bude stát,
   dík zatracenejm projektům i ten náš javor pad'.

5. Teď žiju zase v horách, Růžena ve městě,
   má nejmíň osm dětí a balík ve vestě,
   vzal si ji ten stařeček, co nemá žádnejch sil,
   co za svý těžký prachy u nás pilu postavil.