Blázen jsem ve své vsi, znají mne smutní psi, bílí psi ospalí, plynoucí do dáli, žádný z nich neštěká: těší mne zdaleka, jsou to psi oblaka, běží a nekvílí. Smutkem jsou opilí, kam jdeme, nevíme: požehnej duši mé. Pastýři prastarý s hlubokými dary měsíci a bdění, s trny na temeni těžkém, rozbodaném jako srdce. Amen