Nejdelší je cesta za poznáním
a nejvíc bolí, když zradíš, příteli.
Vysoko v oblacích, kde slunce není k mání,
tam mě čekáš ty.
R: Kdo věří tvým snům,
oči máš chladné a slova prázdná,
kdo věří tvým snům,
když plamínek naděje ti zhasíná.
R2: Stříbřitou krůpějí tvé srdce kamenné rozbíjím,
kde mám stále brát tu sílu, žít takhle dál.
Z velkého klubka svou niť odvíjím
a marně přemýšlím, kde se ten uzel vzal.
R: Kdo věří tvým snům ...