Co hledáš

Corpus delicti

Na konci třetího dějství pravdy skrývá se závist,
jako posedlá touha být vždy nad věcí.
Z rána, když přirážejí naše sny k břehům,
potkávám pohledy očí, které sledují tvůj krok.

R: Když zvedáš ruce k oblakům, já ptám se, co hledáš,
   zdarma nejde dotknout se hvězd.
   Když zvedáš ruce k oblakům, já ptám se, co hledáš.

Po noci dlouhé z ničeho nic zavalí tě stín,
prošel jsi cestu dlouhou, nenašel podstatu svého já.
Rozkvetlý nachový kvítek pod vodopádem s duhou,
který se chvěje strachem ze smrti, když lžeš.

R: Když zvedáš ruce ...

Řekni mi poutníku, jak chutná slovo život,
volám to slůvko, volám, a nevím jak zní.