Jak mi tak dochází dech, nemám sílu to vzdát, teď každej netopýr bdí, to je čas, kdy se toulám. R: Dávno tě znám v knížkách pohádkových, pročetl jsem chvíle kdy usínáš, a já se nedíval. Jenom blázen a klaun nevěří ve věci příští, a že ti hlupák ruku nepodá, to mi nevadí. Cestou na jih a dál, pochopil jsem proč svítá, a co je cennější než sníh, proč tady stojím a hlídám. R: Hej dávno tě znám ...