Karolíno

Corpus delicti

Za starou tramvají běžím jak blázen, všechna místa tu znám.
Tak trochu překvapená vidím tě na rohu stát, jsi uplakaná.

Karolíno, Karolíno, Karolíno, Karolíno.

R: Teď vůle tvá tě může vést,
   v slunci se ztrácí nekonečně mnoho těch krásných dní,
   které nechávají, tam někde dole na duši stín.

Na skle prach stíráš, v něm tvý oči ti lžou,
toho se nezbavíš jen tak.
S můrou noční pták proletěl tmou, víš co, zastav ten rezavej vůz

Karolíno ...

R: Teď vůle tvá ...

Za starou tramvají běžím jak blázen, všechna místa tu znám.