Žebrácká

Záviš

Přišel žebrák na nádraží, unaveně koukal, 
jak do sebe život bídu, v jednom kuse soukal. 
Přišel žebrák na nádraží, na obvyklou štaci, 
mašinky se usmívaly, byly na jiné koleji, měly svou práci. 

Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem vo závod. 
Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem vo závod. 

Žebral žebrák na nádraží, žebral, žebral, žebral, 
iluze mu tenhle život, dávno všecky sebral. 
Žebral žebrák na nádraží, se svým šedým stínem, 
s větrem v roztrhaných kapsách, s touhou trochu se vopít laciným vínem. 

Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem vo závod. 
Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem vo závod. 

Chrápal žebrák na nádraží, chrápal, chrápal, chrápal, 
černej blbec se na něho, nemotorně sápal. 
Chrápal žebrák na nádraží, na lavici dřevěný, 
zdálo se mu vo mašinkách, znaven z té dlouhé denní žebrácké směny. 

Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem vo závod. 
Hulá hop, hulá hop, mašinky uhání s větrem vo závod. 
Mašinky uhání s větrem vo závod.