Uspokojení (Radek Čihák)

Dříve, než-li propletem si čakry zbytečné je hrát na sebe machry až si čakry propletem smíříme se světem Až nás duše z duše zazebou smíříme s tělem – se sebou a když budem se vším smíření budu mužem svý ženy Jak ten život spolu přežijem? Až si jednou ublížíme, kam to ukryjem? Svět či nebe, peklo nebo ráj? Jsme jen lidi a ti v duši všeho kousek maj… Hladoví a smutní, chudí – neukojení všichni chtějí býti pěkně uspokojení Upokoj se, lásko, budem v prachu zvířeni a já budu mužem svý ženy… A než budem: post coitum triste Vy ostatní běžte někam, vypadněte, zmizte